Halloweenská vražda v Newcastlu: Kdo zavraždil Katherine Lillian Armstrongovou?

Když se Katherine Lillian Armstrongová nedostavila 31. října 1963 do pěveckého sboru v kostele, a když její sestřenice Ada Ridleyová viděla, že záclony v okně Lillian zůstaly zakryté, věděla, že se něco děje. 

Pokračovat ve čtení

Katherine Lillian Armstrongová, které všichni říkali jejím prostředním jménem, byla velice samostatná a nezávislá žena. Narodila se 3. dubna 1893 ve Walesu. Lillian se údajně v roce 1894 narodila sestra, ale bohužel o ní nejsou nikde žádné dostupné informace. Rodinu měla po celém Spojeném království, ale když jí bylo 18 let, se svými rodiči bydlela v Devonportu, na jihu Anglie, kde studovala na učitelku. Poté se přesunula s rodinou na sever Anglie do Newcastlu, kde zůstala po zbytek svého života. 

Katherine Lillian Armstrongová

V době případu bylo Lillian 70 let. Neměla manžela ani děti a celý život bydlela sama v Doncaster House v britském Newcastlu. Dnes je tento dům ale známý pod jinou adresou. V této době byla oblast Sandyford, kde se dům nachází, poměrně chudá. Ve čtvrti bylo mnoho rodin, které měly problémy uživit své děti a také se kolem pohybovalo mnoho lidí bez domova. Sousedé Lillian popsali jako tichou, hodnou ženu, která si udělala čas na každého. 

Až do roku 1957 pracovala jako ředitelka školy Denton Road Junior School, poté ale odešla do důchodu. Na první pohled by se mohlo zdát, že Lillian byla osamělá žena vzhledem k tomu, že se nikdy nevdala a neměla děti, ale ve skutečnosti udržovala blízký vztah se svou rodinou, a to hlavně se svou sestřenicí Adou Ridleyovou. Nebydlely od sebe moc daleko, takže se pravidelně navštěvovaly, a to každý pátek ráno.

Adě se moc nelíbilo, že Lillian bydlí sama a často o ní měla strach, přece jen Lillian byla starší žena a mohlo se stát cokoli. Často ji dokonce přesvědčovala, ať se Lillian odstěhuje do bytu blíž ke své sestřenici, ale Lillian odmítala. Cítila se být nezávislou a pyšnou ženou, která se o sebe i v tomto věku umí postarat sama. Přestěhování zkrátka odmítala a nebála se o sebe, i když se v této čtvrti nacházeli často zvláštní lidé.  

Doncaster House, ve kterém Lillian bydlela

Po odchodu do důchodu se Lillian věnovala hlavně Evangelické církvi metodistické – tedy křesťanské církvi, která se hlásí k odkazu metodismu. Metodismus je protestantské hnutí, které zahrnuje křesťanské organizace a typickým rysem je sociální práce, tedy péče a navštěvování nemocných, nebo třeba pomoc druhým. Lillian také chodila do kostelního sboru, který se konal každý čtvrtek v 19:30. 

V roce 1963 padnul Halloween právě na čtvrtek. Je nutno říct, že v 60. letech 20. století se v Anglii Halloween neslavil v takové míře a podobě jako dnes. Děti totiž nesháněly sladkosti, ale snažily se sehnat peníze, většinou kolemjdoucí žádaly o jednu penci. Za vybrané, nebo vykoledované, peníze si poté kupovali ohňostroje na 5. listopadu, kdy se v Anglii slaví Noc Guye Fawkese, v Anglii spíš známé pod Bonfire Night. V tento svátek se slaví Spiknutí střelného prachu v roce 1605, kdy se muž jménem Guy Fawkes pokusil o atentát na parlament a krále Jakuba I. 

V tento den byla Lillian viděna naposledy dvěma dětmi, které procházely kolem jejího domu. Lillian se dívala z okna, byla viděna naposledy kolem 18:30. Ten den se ale do sboru nedostavila. Všem členům kostelního sboru to přišlo zvláštní, Lillian byla zodpovědná žena a vždy se na sbor dostavila. Mysleli si, že mohla být nemocná, nebo se jí naskytly nějaké jiné povinnosti, a proto se nedostavila. 

V pátek ráno, tedy hned druhý den, se ale měla Lillian sejít se svou sestřenicí Adou Ridleyovou, jako každý týden. Když se Ada blížila k domu Lillian, věděla, že je něco hodně špatně. Záclony v oknech totiž byly stále zatažené. Lillian ale nikdy záclony zatažené během dne nenechávala. Když Ada klepala na dveře domu Lillian, nedočkala se žádné odpovědi a její obavy se zvyšovaly.  A tak zavolala policii.

Ada Ridleyová, sestřenice Lillian

Policii netrvalo dlouho, než se dostavili na místo. Napřed se snažili na Lillian také klepat, ale když se stále neozývala žádná odpověď a nikdo dveře neotevřel, museli dveře otevřít násilím. Hned po otevření dveří se jim v chodbě pod schody naskytl pohled na bezvládné tělo 70leté Lillian. Měla na sobě šaty a pantofle. Lillian byla brutálně napadena. V oblasti obličeje a hlavy měla Lillian 28 bodných ran a kolem krku měla omotané silonky a na rukou měla také rány, což by mohlo napovídat, že se útočníkovi bránila. Zemřela na následky šoku a vykrvácení z bodných ran. 

Vražda Lillian byla brutální. Stopy krve se našly po celém domě, je tedy možné, že se útočník po domě pohyboval a něco hledal. Policie ale neváhala a začala vraždu Lillian Armstrongové okamžitě vyšetřovat. Zavolaly se všechny dostupné jednotky a také detektivové v důchodu. Během několika hodin policie v Newcastle kontaktovala detektivy z londýnského Scotland Yard a začal největší hon na vraha v Newcastlu v 60. letech 20. století. 

Během vyšetřování se zjistilo, že do domu nikdo násilně nevniknul, a tak musela Lillian vraha znát. Navíc se také ukázalo, že z domu Lillian nic nezmizelo i přes to, že po domě byly nalezeny stopy krve. Nedošlo ani k sexuálnímu napadení, takže sexuální motiv byl policií také vyloučen. Proč by tedy někdo tuhle 70letou ženu jen tak zavraždil?

Ve večerních hodinách v den nalezení těla Lillian dispečink na pohotovosti obdrželi telefonát od muže, který tvrdil, že je vrahem Lillian Armstrongové. Poté ale telefon položil. I když se policie snažila tohoto muže najít, nikdy ale nebyl identifikován. 

Vyšetřovatelé se tedy aspoň snažili najít vražednou zbraň. Měli tušení, že se bude jednat o předmět s delší čepelí, ale nenašla se ani vražedná zbraň. A to i přes to, že policie prohledávala okolí, včetně všech košů, keřů a kanálů. O dva dny později, 3. listopadu 1963 se v novinách objevil článek, že by se vrah mohl schovávat někde v centru Newcastlu. Článek také zmiňoval, že se vrah musel do domu dostat hlavními dveřmi a dům opustil zadním vchodem. Během vyšetřování se objevili dva podezřelí, a to dva muži, kteří večer v den vraždy chodili po střechách domů v okolí. Policie ale tyto dva podezřelé vyloučila. 

Policie strávila nad vyšetřováním hodiny, ale stále nemohli přijít na to, co by mohl být motiv pro vraždu Lillian Armstrongové, když to nebyl sexuální motiv, ani vloupání. Lillian byla bezproblémová, tichá žena. 

Její sestřenice Ada Ridleyová ale měla teorii, že by za vraždu Lillian mohli teenageři, kteří se do jejího domu vloupali jako jakýsi vtípek. Lillian vylekali a celá situace vedla k její vraždě. Zdá se to být jako pravděpodobná teorie vzhledem k tomu, že knife crime, nebo případy nelegálního držení nože, nebo pobodání nožem, jsou ve Spojeném království poměrně časté a jsou stále na vzestupu. 

I tahle teorie byla policií prozkoumaná a zaměřili se na prošetřování lidí z okolí, kteří měli historii násilí vůči starším ženám. Bylo také možné, že se Lillian mohla stát obětí gangu teenagerů, nebo několika útočníků. Ale ani tohle nebylo nikdy potvrzeno. 

Bylo vyslechnuto přes 16 000 lidí, včetně vraha, který zavraždil v této oblasti jinou 70letou ženu. Policie dále vydala v novinách výzvu o svědky. Důkazy z místa činu se dostatečně nedochovaly, a tak případ Lillian nemohl být v dalších letech přezkoumán. Navíc se ani nezkoumala krev nalezená na místě činu. Vzhledem k tomu, že se na rukou Lillian našly rány, které napovídaly faktu, že se vrahovi, nebo vrahům, bránila, bylo možné, že se na místě činu vyskytovaly vzorky DNA nejen Lillian. Další otázkou v případu je také čas vraždy. Víme, že Lillian byla ve svém domě viděna v 18:30. V 19:30 měla být v kostele ve sboru. Znamenalo by to tedy, že se vražda stala někdy v rozmezí hodiny. Identita dětí, které Lillian viděly také není známa. 

Případ Katherine Lillian Armstrongové se nikdy bohužel nevyřešil.

Dům, ve kterém Lillian bydlela, byl na nějakou dobu prázdný a lidé se z něj stěhovali poměrně po krátké chvíli. Jedna rodina, která se do domu nastěhovala v roce 1973, tedy 10 let po vraždě Lillian, se od bývalých pronajímatelů dozvěděli, že v domě údajně straší, a že celkově působí velmi děsivě. V dnešní době se většina domů v této oblasti Newcastlu pronajímá studentům.